Jmenuji se Vanda Pechová a jsem majitelka, zakladatelka, prodavačka, montér a vůbec holka pro všechno v naší rodinné firmě - NÁBYTEK U TOMA. Přestože jsem byla vždy já hybnou silou rodiny, nábytek byl nazván podle manžela, který mě vždy ve všem podporoval, i když často tiše i nahlas trpěl.

Vášeň pro nábytek jsem získala již v dětství. Moje maminka byla typická žena stěhovatelka - dodnes nechápu, jak křehká pani profesorka mohla během odpoledne přestěhovat piano, přerovnat knihovnu a přesunout sedací soupravu. Peněz nebylo nazbyt, takže jsme spolu stěhovaly, tvořily bytové doplňky,  malovaly a tapetovaly.  Dodnes si pamatuji ten pocit, kdy jsem utahaná seděla v nově přeladěné místnosti a cítila, že něco nového začíná. Byl to vždy takový průvan energie.  (Nejpyšnější jsem byla, když v patnácti jsem vytapetovala celý obývací pokoj náročným vzorem a nikdo nepoznal, že to nedělal odborník.)

Jelikož jsem nepadla daleko od stromu, má vášeň pro stěhování a zvelebování interiérů mě neopustila ani v manželství. A tady už bylo blízko k rozhodnutí, otevřít si prodejnu s nábytkem, kde  budu dělat radost sobě i druhým. I přes pesimistické názory sousedů i rodiny, jsme v květnu 1997 otvírali v malé vesničce Semovice svou první prodejnu. Nebylo pyšnějšího člověka než mě. Každý kousek nábytku jsem znala z výroby. Všechny výrobce jsem měla obježděné, všechny materiály ošahané. Byla to nejkrásnější doba. K překvapení skeptiků - nábytek v Semovicích fungoval. Byla to doba, kdy hodně prodejen se nechala zlákat levným polským nábytkem a my byli jedni z mála, co prosazovali jen českou výrobu.

Nakonec nám byly Semovice malé a my zkoušely otvírat prodejny i jinde. Postupně jsme měli prodejnu v Sedlčanech, v Benešově i ve Vlašimi. Více či méně úspěšně jsme bojovali s konkurencí ale i se zaměstananci. Někteří měli představu, že prodávat nábytek je jako prodávat rohlíky nebo kalhoty. Mé zásady, že všechno jde i když někdy to chce hodně přemýšlení a kombinací, se mnozí snažili vyhnout a pak to nefungovalo.

Nejsem dokanalá, alemaslím, že nábytek je něco tak osobního, co na nás působí denně, co ovlivňuje naše pocity. Ten se musí vybírat uváženě, vše vyzkoušet, osedat, nechat působit barvy i materiál, aby vše sedlo a ladilo. Dnes máme v Bystřici jednu z největších prodejen na okrese pouze s českým nábytkem, kde jsemtéměř  denně a malou prodejnu v Benešově. Nadšení mě neopustilo a tak se věnuji prodejně i na úkor všeho ostatního. Dělá mi radost, když mé zkušenosti  pomohou při výběru a zákazníci jsou pokojeni. Podle doporučení a stálých zákazníků vím, že léta praxe, cit pro materiál a cit pro lidi, pomáhá mým zákazníkům s výběrem. Vždyť investice, kterou vložíme do zútulnění svého okolí, do radosti ze života je ta nejlepší.