OD ROKU 1997 JSME SE STALI NEJVĚTŠÍM PRODEJCEM ČESKÉHO NÁBYTKU NA BENEŠOVSKU

PRODÁVÁME POUZE OD RENOMOVANÝCH A LÉTY PROVĚŘENÝCH ČESKÝCH  VÝROBCŮ

A jak to všechno začalo?

Moje maminka byla taková ta klasická žena budovatel. Nikdo by nevěřil, že křehká drobná pani profesorka je schopna během několika hodin přesunout bez cizí pomoci objemné skříně a skleníky. S vidinou nového vzhledu místnosti a zútulnění našeho bytu, překonala mnohé fyzikální zákony. Možná při účasti na těchto stěhovacích akcích, vznikla moje vášeň pro nábytek. I já celoživotně stěhovala a měnila (k velké radosti mého muže). A to už byl jen krok k otevření svého vlastního obchodu s nábytkem. Začínali jsme doma - ve vesnici, která nemá víc než 15 domů - v bývalém hospodském sále, kde manželova babička vytočila nejeden sud piva.

S vervou jsem se pustila do výběru prvního nábytku do prodejny. Peněz nebylo nazbyt, tak bylo nutné hodně zvažovat a vybírat. Projela jsem snad všechny výroby v Čechách. Nasávala jsem vůni dřeva, kochala se stovkami vzorů látek, osedávala sedačky i židle. Při výběru bylo hlavním kriteriem kvalita a osobní přístup výrobců. Možná je to autosugesce, ale už jsem se několikrát shodla se zákazníkem, že některý nábytek má něco navíc, takové to něco, co na vás dýchne. Možná proto, protože byl vyroben s láskou? s nadšením? Nevím, ale opravdu není výrobce jako výrobce.

Konečně přišel den D - vše bylo vybaleno a sestaveno.I přes úšklebky sousedů, kteří čekali na vesnici nějaký výprodej, i přes údiv výrobců, kteří ode mě nečekali vůbec nic, jsem to dokázala. 5.5.1997 jsme stříhali slavnostně pásku a na již bývalém rádiu Presston zněla reklama - Dáme si do bytu nábytek od Toma ...

Měli jsme otevřeno denně od 13 do 18 hodin. Za pochodu jsem se učila, že obchod je i něco jiného, než jen sdílení nadšení z pěkné sedačky nebo ze skříně. Prokousala jsem se základním účetnictvím a birokracií (upřímně, s papírováním se peru dodnes) a propadla kouzlu obchodu. Je to nádhera, kombinovat, vymýšlet, ladit, aby výsledkem byl nový obývací pokoj nebo ložnice, kde se cítíte dobře. Někdy tomu předchází hodiny výběru a přemýšlení, ale když následuje spokojenost, neznám lepší pocitt. Mnozí zařizují svůj první byt a mnozí nakupovali nábytek ještě v době, kdy vybrat sedačku, znamenalo objednat sedačku a doufat, že přijde něco, co se bude alespoň trochu podobat naší představě. Dnes jde téměř všechno, ale těžko se orientuje. O to větší mám radost, když moje zkušenosti pomohou s výběrem a udělají radost. Vždyť nejde o nákup nábytku, ale o vytvoření útulného domova, kde se všichni dobře cíti. A tak se stále učím a snažím se, aby mé zkušenosti a znalosti přinášely mým zákazníkům hlavně radost.